75 let nemocnice na Bulovce

Když se řekne Na Bulovce …

V polovině roku 2006, konkrétně dne 21. června, oslavila pražská Nemocnice Na Bulovce své 75. narozeniny. V následujících řádcích si připomeneme, jakými proměnami za dobu své tři čtvrtě století trvající existence prošla a co vlastně předcházelo jejímu vzniku.

Historie do roku 1931

Když dne 12. května 1358 vydal český král Karel IV. nařízení ukládající zřídit v okruhu tří mil od Prahy vinice, jistě netušil, že tím nepřímo přispěje k pojmenování nemocnice, která měla vzniknout o téměř šest století později. Jedním z majitelů vinic byl i hrabě Bernard Bulle z Bullenau, který se usadil severně od Prahy na kopci, který je od té doby Pražanům známý pod jménem Bulovka. Vybudoval zde barokní zámeček, který v průběhu let začal sloužit též jako vojenský lazaret. V poválečném období potom fungoval jako vychovatelna pro nezvladatelné děti pražských měšťanů.

Koncem 19. a počátkem 20. století procházela Libeň velkým průmyslovým rozvojem. Vznikaly zde nové závody a provozovny, které vyžadovaly stále více pracovních sil a kladly také zvýšené nároky na infrastrukturu obce. Souběžně s těmito potřebami proto nebývale rostl počet obyvatel, sdružujících se především v dělnických koloniích. Tamní hygienické podmínky však měly za následek významný nárůst nemocných, a to především v důsledku rychle se šířících infekčních chorob. Malá infekční nemocnice s dvaceti lůžky, která v areálu bývalé vinice Bulovka působila od roku 1896, nemohla tomuto stavu zabránit. Stále zřetelnější nedostatek zdravotních lůžek proto přiměl po přidružení Libně k Praze v roce 1902 pražské radní a radu starších přistoupit k radikálnímu řešení. Na slavnostní schůzi sboru obecních starších města Prahy bylo dne 18. 10. 1910 rozhodnuto postavit na jihovýchodním svahu Bulovky novou nemocnici. Původní plány počítaly s několika pavilony, propojenými chodbami a tunelem, s celkovou kapacitou cca 360 lůžek. Technickou podporu a jistý stupeň nezávislosti měl zajišťovat energetický pavilon, kotelna, prádelna, kuchyň a vlastní laboratoře.

První světová válka však tyto záměry výrazným způsobem narušila. Roku 1915 byl dostavěn pouze infekční pavilon se 160 lůžky; ostatní práce byly zastaveny. I přesto se ve velice krátké době ukázala prozřetelnost, s níž byla nová nemocnice budována. Nový infekční pavilon dokázal zajistit nejen léčbu, ale především tolik potřebnou izolaci pacientů postižených nakažlivými nemocemi.

S koncem první světové války a ustavením Prahy jakožto hlavního města Československého státu došlo v důsledku neustále se zvyšujícího počtu obyvatel k znovunastolení otázky nemocnice na Bulovce. Ve velmi krátké době byly zahájeny přípravy na výstavbu zbrusu nového zdravotnického zařízení, které se mělo jak svojí architekturou, tak také léčebnými postupy a technickým vybavením zařadit mezi nejmodernější nemocnice v Evropě. Samotné stavební práce začaly v roce 1925 dle projektu vrchního fyzika Prahy MUDr. Ladislava Procházky a profesora MUDr. Karla Hynka, garanci nad nimi převzal Stavební úřad Prahy. Během šesti let již byla nemocnice z velké části hotová, a to včetně veškerých obslužných provozů a ubytovací budovy pro personál, a bylo tak možno ji oficiálně předat Pražanům.

Historie po roce 1931

Dne 21. 6. 1931 byla Nemocnice Bulovka slavnostně otevřena. Ceremoniálu provázejícího tuto akci se zúčastnila celá řada významných hostů v čele s primátorem Prahy JUDr. Karlem Baxou, kterého doprovázeli ministři a mnoho vynikajících lékařů a dalších odborníků. Všichni měli možnost obdivovat nové zdravotnické zařízení, ojedinělé nejen svým technickým či personálním vybavením. Nová nemocnice byla schopna v rámci svých 765 lůžek zajistit skutečně komplexní a vysoce odbornou lékařskou péči, přičemž okruh své působnosti neustále rozšiřovala. Vzniklo zde např. první specializované urologické oddělení v Československu, rok na to byl v tuberkulózním pavilonu zřízený Ústav pro studium tuberkulózy při Univerzitě Karlově.

Velmi záhy přestala původní lůžková kapacita stačit narůstajícímu počtu pacientů a bylo přistoupeno k dalšímu rozšíření nemocnice na 900 lůžek. V roce 1936 byl otevřen dermatovenerologický pavilon, na něj pak navázal v roce 1940 infekční pavilon. Při zrodu tohoto pracoviště stál profesor MUDr. J. Procházka, DrCs., posléze jeho dlouholetý pracovník a vedoucí lékař. Sérii rozšiřování ukončilo interní oddělení, jehož provoz byl zahájen v roce 1941.

2. světová válka představovala těžkou zkoušku také pro zaměstnance nemocnice. Mnoho z nich bydlelo na svých odděleních a nesmělo se bez vědomí primářů vzdalovat, sestry se nesměly ani vdávat. Byla zavedena týdenní 56hodinová pracovní doba. Navzdory těmto opatřením se nemocnice aktivně účastnila odboje. Během okupace se v jejích prostorách skrývalo mnoho našich občanů, byly odtud také tajně zasílány léky a zdravotnický materiál odbojářům. Svou pomoc poskytla i během květnového Pražského povstání.

V souvislosti s tímto obdobím se nemocnice Bulovka zapsala do myslí našich občanů zejména událostí, která odstartovala černé období českých dějin. Poblíž nemocnice spáchala dne 27. 5. 1942 skupina parašutistů atentát na zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Ihned po činu byl převezen na chirurgické oddělení Bulovky, kde jej ošetřoval narychlo dopravený tým lékařů a sester z Berlína. V celém zařízení byla přijata mimořádná bezpečnostní opatření, platil absolutní zákaz vstupu do nemocnice a v  areálu i přilehlém okolí hlídkovaly stovky po zuby ozbrojených příslušníků SS. Přes všechny tyto kroky Heydrich po několika dnech zemřel na vnitřní zranění a otravu krve.

Neblahé a smutné období okupace dnes návštěvníkům nemocnice připomíná nejen pamětní deska na hlavní budově, ale i chirurgický pavilon, nesoucí jméno MUDr. B. Budína, umučeného gestapem.

Po 2. světové válce navázala Nemocnice Bulovka na svoji pověst vynikajícího lékařského pracoviště a stala se jednou z našich předních nemocnic. V roce 1952 se toto zařízení stalo klinickou základnou pro doškolování lékařů. V téže době bylo vytvořeno Centrum klinické výuky infekčních chorob a v roce 1955 byla otevřena jedna z prvních infekčních klinik v Evropě, která dodnes spolupracuje se všemi třemi lékařskými fakultami Univerzity Karlovy. Roku 1978 byl zahájen provoz ortopedické kliniky ve zbrusu nové budově a o dva roky později začal pacientkám sloužit i nový gynekologicko-porodnický pavilon. V souvislosti se zahájením úzké spolupráce při výuce lékařů a se zřizováním klinik začalo toto zdravotnické zařízení vystupovat pod dnešním názvem Nemocnice Na Bulovce.

Trocha statistiky

Historický přehled ředitelů Nemocnice Na Bulovce

 

Historický přehled přednostů klinik (dříve vedoucích oddělení)

Dermatovenerologická klinika

od roku 1954 katedra ILF, od roku 1986 2. LF UK

Chirurgická klinika

od roku 1975 klinika a katedra ILF

 

Klinika gynekologicko-porodnická

v letech 1987 – 1991 a poté od roku 2001 katedra ILF

Infekční klinika

od roku 1931 infekční oddělení, jako fakultní pracoviště začala působit po 2. světové válce. V 60. letech 20. století se pražská fakulta rozdělila na tři části a v 80. letech bylo formální rozštěpení dokonáno zřízením čtyř pracovišť, které mají společný provoz.

1. 1. LF UK

 

2. FDL/2. LF UK

 

3. LFH/3. LF UK

 

4. subkatedra ILF/IPVZ

 

Ortopedická klinika

od roku 1964 klinika a katedra ILF

 

Klinika plastické chirurgie

od roku 1997 subkatedra IPVZ, od roku 2001 klinika I. LF

 

Klinika pneumologie a hrudní chirurgie

od roku 1931 plicní oddělení, od roku 1932 Ústav pro studium tuberkulózy, v roce 1952 Výzkumný ústav tuberkulózy, od roku 1969 Výzkumný ústav pro tuberkulózu a respirační nemoci, od roku 1991 Ústav plicních nemocí, v roce 1995 sloučen s FN Na Bulovce a zároveň získává statut kliniky 3. LF UK

 

Radiodiagnostická klinika

od roku 1953 katedra ÚDL

 

Ústav radiační onkologie

od roku 1951 samostatný ústav, od roku 1976 Radioterapeutický ústav, od roku 1990 Ústav radiační onkologie, v roce 1999 přičleněn k FN Na Bulovce, od roku 2001 je součástí 1. LF UK

 

Ústav soudního lékařství

2. LF Univerzity Karlovy

 

Historický přehled primářů oddělení

Anesteziologicko-resuscitační oddělení

 

Oddělení dětské chirurgie

 

Oddělení funkční diagnostiky

od května 2006 začleněné pod Centrum preventivní péče

 

Oddělení fyziatrie, balneologie a léčebné rehabilitace

 

I. Interní oddělení

 

II. Interní oddělení

 

Oddělení klinické biochemie a imunologie

 

Oddělení klinické hematologie a krevní transfúze

 

Oddělení klinické mikrobiologie

 

Neonatologické oddělení

 

Neurologické oddělení

 

Oddělení léčby bolesti

od května 2006 do října 2010 zahrnující Centrum následné ošetřovatelské péče

 

Oční oddělení

 

Otorinolaryngologické oddělení

 

Patologicko-anatomické oddělení

 

Pediatrické oddělení

 

Stomatologické oddělení

 

Urologické oddělení

 

Historický přehled vrchních sester a ostatních vedoucích pracovníků

Kliniky:

Klinika	Jméno
DER	Kaloušová B.	Veselá-Pospíšilová M.	Teřlová M.	Goldschmidtová S.	Šejnová M.	Pavlíčková K.
GPK	Ješátková M.	Pavlasová R.	Zelenková J.	Hlináková V.	Jandovská H.
CHIR	Odstrčil M.	Jelínková F.	Hofmanová S.	Bubeníčková J.	Bc. Froňková A.
INF	Sochůrková R.	Moroviánová M.	Dohnalová L.	Kalinová L.	Novotná K.
ORT	Bubeníčková J.	Maierová M.	Fořtová E.
KPHCH	Pospíšilová J.	Tuhá K.	Kubalíková E.	Jirásková M.	Janásová N.	Bc. Školníková A.
KPCH	Čacká M.	Pírková J.	Bališová I.
RDG	Šimůnková A.	Kohout J.
ÚRO	Kačirková K.	Košťálová J.

 

Oddělení:

Oddělení	Jméno
ARO	Chudobová B.	Dokoupilová H.	Kožmínová H.
DCHIR	Kalinová H.	Výborná J.
OFD	Bc. Parezová I.
FBLR	Dubová O.	Máchová J.
I. INT	Kramerová M.	Petzová Z.	Kopřivová D.	Bc. Štirandová E.
II. INT	Cikánková O.	Kristová J.	Karlovská M.	Mirtlová H.	Jakubů H.	Hrubá J.
OKBI	Mašková H.	Vémolová M.
OKHT	Gabriel	Orlová J.	Fíbrová M.
OKM	Šterclová M.	Krucká V.	Šenoltová H.
NEU	FrintováDvořáková M.	Eger B.	Našincová	Potzová L.	Novotná I.	Jurošková H.
OLB	Chudobová B.
OFT	Tošovská J.	Dvořáková M.	Peštová B.	Růžičková M.
ORL	Pecháčková V.	Mazačová J.	Kalitová E.	Ehlenová A.
PAT	Benoniová E.
PED	Chalupová M.	Nováková H.	Šikýřová M.	Bc. Fajtová A.
URO	Svobodová Z.	Pístecká D.	Karlovská M.	Hrudková E.
NEO	Bc. Saxlová J.