Čas je rozhodující, říká docent Hajer z Ústavu gastrointestinální onkologie
13.12.2024
Ve Fakultní nemocnici Bulovka vznikl Ústav gastrointestinální onkologie, který propojil jednotlivé klinické obory zabývající se diagnostikou, léčbou, prevencí a výzkumem onkologických onemocnění zažívacího traktu. Vedoucí lékař tohoto ústavu, doc. MUDr. Jan Hajer, Ph.D., hovoří o odlišném přístupu k pacientovi, o zcela zásadním významu času i o novém perspektivním oboru koordinátora péče.
Pane docente, co vás motivovalo k založení Ústavu gastrointestinální onkologie (ÚGO) na Bulovce?
Nejprve bude potřeba, abych se myšlenkově vrátil na úplný začátek celého projektu, který jsme původně vytvářeli pro jiné zdravotnické zařízení. Postupně jsme si uvědomili, že časové hledisko je u spousty chorob to nejdůležitější. Právě čas nám pacienty dostává buď do stavu, že jim jsme schopni nabídnout pomoc, anebo do stavu, kdy už jim pomoci nemůžeme, prostě proto, že přicházejí příliš pozdě. To je i důvod, proč má náš Ústav gastrointestinální onkologie v podtitulu motto „Čas je rozhodující“. Čas pro nás byl a stále je hlavní motivací. Jde o to co nejvíce zkrátit diagnosticko-terapeutický interval tak, abychom co nejdříve stanovili diagnózu a dokázali jsme co nejrychleji nabídnout adekvátní a personalizovanou léčbu.
KRATŠÍ INTERVALY VYŠETŘENÍ JSOU KLÍČEM K ÚSPĚŠNÉ LÉČBĚ
Co vás na tuto myšlenku přivedlo?
Příliv velkého množství pacientů s karcinomem pankreatu, tedy slinivky břišní. Zjistili jsme, že velká část těchto pacientů se k nám dostala až po několika měsících diagnostického úsilí na různých pracovištích. Takže přišli velmi pozdě. To nás dovedlo k poznání, že způsob organizace současné medicíny už asi úplně neodpovídá potřebám nejen našich pacientů. Začali jsme přemýšlet, jak bychom dokázali lépe využít lidské zdroje a zkrátit časové intervaly vyšetření. A také nad možností pacientům nabídnout komplexní multioborový pohled na jejich chorobu. Uvědomili jsme si, že klíčový problém tkví v klasických „vertikálních strukturách“ jednotlivých oborů, ať už se bavíme o chirurgii, gastroenterologii, interně nebo dalších.
Můžete prosím vysvětlit laikovi, co to je „vertikální struktura“ v rámci zdravotnického zařízení?
Vertikální struktura je standardní fungování oborů v současném zdravotním systému. To znamená, že chirurg dělá chirurgii, internista se věnuje jen interním oborům a podobně. Ale medicína se dnes zásadním způsobem mění, víme, že choroby nepatří jen pod jeden vertikální obor. Právě naopak, horizontálně se rozpínají do mnoha oborů, jdou napříč chirurgií, internou, onkologií a tak dále. A to, co v Ústavu gastrointestinální onkologie nabízíme, je vlastně horizontální propojení několika oborů.
Jak si takové propojení oborů můžeme představit v praxi?
Toto propojení je do jisté míry virtuální. Ústav gastrointestinální onkologie není žádné fyzické pracoviště s budovami, vybavením a lidmi. Pouze jsme vedle sebe postavili obory tak, abychom pacienta multioborově sdíleli, nikoli si ho postupně předávali. Pacient se tak stává pacientem „všech“ a my vytváříme struktury kolem pacienta tak, aby vše bylo koordinováno a dospěli jsme co nejrychleji k cíli.
Jedná se tedy o mezioborovou spolupráci uvnitř Fakultní nemocnice Bulovka, do které jsou v rámci ÚGO zapojena různá pracoviště. O které kliniky a oddělení jde?
Ústav gastrointestinální onkologie, jak už vyplývá z jeho názvu, se zaměřuje především na pacienty s nádorovými onemocněními zažívacího traktu. To znamená, že zásadní roli zde hrají onkologové, samozřejmě chirurgové, dále gastroenterologové – v jejich rukou je zejména diagnostická část, pochopitelně je pro nás nepostradatelná velmi těsná spolupráce s radiologií a také s patologií. To bych řekl, že jsou základní obory, které se propojily do multioborové spolupráce.
V podstatě tedy jde především o jiný přístup k organizaci péče o pacienta…
Přesně tak. Kdybych to měl říci prakticky, je to vlastně jenom určitý jiný druh managementu naší práce. Možná jsme zlepšili některé metody a v některých specifických oblastech jsme velmi pravděpodobně dál než v jiných zařízeních, ale práci jako takovou jsme nezměnili. Ten princip nespočívá v tom, že děláme jinou medicínu, my ji jenom jinak řídíme, managujeme. To je podstata celého principu multioborového propojení zainteresovaných pracovníků. Čili ano, je to otázka managementu péče o pacienta. Je to vlastně úplně jednoduché a logické.
Jaké výhody z toho plynou pro pacienta?
Toto horizontální propojení oborů má pochopitelně svůj racionální důvod. Když o pacientovi rozhodujeme v týmu odborností, nejenom že jsou naše rozhodnutí zatížena nejmenším rizikem chyby, ale hlavně zrychlíme celý diagnostický proces, protože jsme všichni nakupeni okolo daného pacienta. V jeden den se všichni shodneme na tom, jaký bude další postup, a ten už dál koordinujeme tak, aby celkové „flow“ pacienta bylo co nejrychlejší. Zkrátka aby jeho cesta celým procesem stanovení diagnózy a léčby trvala co nejkratší dobu. Abychom dokázali tuto strukturu efektivně propojit, bylo nutné vytvořit novou odbornost, která se jmenuje koordinátor zdravotní péče.
PŘI SPRÁVNÉ ORGANIZACI PRÁCE LZE PACIENTOVI UŠETŘIT I NĚKOLIK MĚSÍCŮ CENNÉHO ČASU
Co přesně má koordinátor péče v ÚGO na starosti?
Náš koordinátor, respektive koordinátorka, je perfektně vyškolený nezdravotnický pracovník, samozřejmě se zdravotnickým minimem. Hlavně je to ale člověk, který jako manažer dohlíží, aby průběh pacienta léčbou byl co nejrychlejší. A pro pacienta je to také určitý komunikační kanál, je to jeho spojka s lékaři. Koordinátor s pacientem probírá celý postup, říká mu, jaká budou následovat vyšetření, kam přesně půjde a tak dál.
Můžete pro představu zmínit, kolik času se díky tomuto novému systému dá ušetřit?
V průběhu několika let jsme celý diagnostický proces dokázali zkrátit z původních dvou až tří měsíců až na zhruba 14 dní. Náš cíl byl prostě zcela zásadně zkrátit diagnosticko-terapeutický interval, což se nám podařilo. A dosáhli jsme toho ne tím, že bychom postavili novou budovu a do ní dali nové lidi, ale jenom tím, že jsme horizontálně propojili jednotlivá pracoviště.
Jak prakticky, krok za krokem funguje celý diagnosticko-terapeutický proces? A jak se pacient do ÚGO dostane?
Jak už jsem předeslal, zcela zásadní je role koordinátora. Ten stojí nejen na začátku kontaktu a provází pacienta celou jeho cestou, ale stojí i na konci, kde s ním pacient dál komunikuje vše potřebné. V praxi se na nás buď obrátí přímo pacient, protože už někde mediálně zjistil, že na Bulovce něco děláme jinak. Nebo se na nás obracejí lékaři, kteří už se naučili, že není potřeba pacienta zdlouhavě vyšetřovat, ale že je prospěšnější ho rychle a správně předat.
Aby se zbytečně neztrácel čas opakováním stejných vyšetření?
Ano. A také aby pacient neztrácel čas tím, že si jednotlivé termíny domlouvá sám v různých zařízeních. U nás je dostupné vše, co potřebujeme k dovyšetření pacienta, je to na jednom místě a výsledky máme hned k dispozici. Naším cílem je, aby se vyšetření nedublovala, aby se nedělala opakovaná CT a podobně. My se diagnostickému procesu věnujeme do hloubky, máme protokoly pro jednotlivá vyšetření a stejně bychom byli nuceni i ta již provedená šetření udělat znovu. Pokud se na koordinátora obrátí lékař, například praktik, tak ho informujeme, jaký bude přesně další postup a co k přijetí pacienta do naší péče potřebujeme.
Jak to „flow“ pacienta v ideálním případě dál pokračuje?
Celý postup zkoordinujeme, naplánujeme vyšetření, všechny zobrazovací metody a termín setkání multidisciplinárního týmu. To vše běží bez přítomnosti lékaře. Až potud vše dělá koordinátor, který má pochopitelně možnost kdykoli konzultovat s lékařem, jestli je daný medicínský postup správný, což tak normálně bývá. Ale my jako lékaři v podstavě poprvé vidíme pacienta až v multidisciplinárním týmu už se všemi informacemi získanými laboratorními a zobrazovacími metodami. Tam se v rámci celého týmu shodneme, jaký bude zvolený postup. Výhodou je, že v multidisciplinárním týmu sedí i koordinátor, který automaticky převezme další činnost, co se týká daného pacienta. Následující den pacienta kontaktuje a řekne mu, jaké přesně další kroky budou následovat.
Jaké konkrétní kroky mohou následovat?
Stále musíme mít na mysli, že se jedná o nádorové onemocnění. Obecně tedy máte jakési tři větve. Buď pacientovi dáme termín operace, nebo dostane termín dalšího nutného dovyšetření, nebo dostane termín k zahájení onkologické léčby. Tím nesmírně urychlíme veškeré procesy. A v jednotlivých oborech už máme pro pacienty ÚGO vytvořeny kapacity tak, abychom vše dokázali i v praxi velmi rychle vyřešit.
Existují nějaké údaje, jak dlouho běžně trvá diagnostika onkologických pacientů?
Pro mě osobně byla právě tohle jedna z hlavních motivací, proč jsme vytvořili multidisciplinární pracoviště. Prostě jsme nebyli schopni všechny ty pacienty dostatečně rychle diagnostikovat. Celý ten příběh trval měsíce… Například ve Francii mají výborně zpracovaná statistická data z jejich národního onkologického registru. Tam jsme viděli, že mají průměrnou dobu diagnostiky tři měsíce. Což není vůbec dobré.
VČASNÁ DIAGNÓZA VEDE KE VČASNÉ OPERACI
Pokud zásadně zkrátíte tento interval, dokážete pomoci mnohem širšímu spektru nemocných.
Jistě. Z pohledu času totiž máte vlastně jen tři hlavní skupiny onkologických pacientů. Na jedné straně jsou ti, kteří přišli včas a jsou primárně resekovatelní, na opačném konci spektra máme ty, kteří se k nám dostali už příliš pozdě. Mezi nimi však existuje ještě střední skupina pacientů, kteří – když protáhnete diagnostický interval – přepadnou do skupiny „pozdě“. Ale když dokážeme diagnostický proces dostatečně zrychlit, mohou se teoreticky dostat až do skupiny, kdy jde jejich nádor rovnou operovat. Případně jim dáme nejdřív chemoterapii, takzvanou neoadjuvantní léčbu, a když se ukáže, že se nález změnil, zmenšil, tak se pacient dostane k operaci. My logicky nejvíc bojujeme o tu střední skupinu pacientů, protože tam to můžeme nejvíc ovlivnit, právě u nich hraje časový interval největší roli. Jde zhruba o 40 procent pacientů, které chceme rychlou multioborovou diagnostikou dostat na sál co nejdřív a zcela zásadně tak zvýšit jejich šanci na uzdravení. Je potřeba si uvědomit, že operace je v tomto případě jediná kurativní léčba. Žádná jiná cesta, která by rakovinu slinivky břišní dokázala vyléčit zkrátka neexistuje. Včasná operace je jedinou možností.
Když se bavíme o včasné diagnostice, jak moc to může ovlivnit sám pacient? Aby nepřišel pozdě.
Pacienti k nám často přicházejí pozdě, ale ne vlastní vinou. Samozřejmě je spousta indicií, kdy by člověk měl zpozornět. Většina pacientů ale bohužel zpozorní, až když zežloutnou, což je jasný projev onemocnění v pokročilejším stádiu. Nejčastější příznaky naznačující karcinom slinivky břišní zahrnují například neobvyklé hubnutí, tlaky v epigastriu, bolesti, přidružený průjem – ale zase nemá smysl děsit veřejnost. Já myslím, že problém není v tom, že by pacient přišel pozdě k doktorovi, i když i to se samozřejmě stává. Větší problém vidím v celkové organizaci péče.
Veškerou péči v daných odbornostech jste schopni zaštítit v rámci Bulovky? Tak říkajíc pod jednou střechou?
Zatím jsme nenarazili na nic, co bychom tady nedokázali řešit. Jednotlivé obory jsou na Bulovce na velmi vysoké úrovni a spolupráce je naprosto hladká a efektivní. Se vznikem Ústavu gastrointestinální onkologie sem navíc přišel i poměrně velký tým, takže všechny odbornosti teď máme perfektně zastoupené, vyvážené. Nic nám nebrání v tom, abychom dál rozvíjeli celý tento multioborový systém.
V rámci jednotlivých kroků, pakliže je pacient diagnostikován k operativě, s kým spolupracujete v rámci chirurgie?
S panem profesorem Gürlichem (prof. MUDr. Robert Gürlich, CSc.), přednostou Chirurgické kliniky FNB, jsme tento multioborový koncept v podstatě vymysleli a teď se ho tady ve Fakultní nemocnici Bulovka snažíme aplikovat. Je nutné zmínit, že na předchozím pracovišti se nám podařilo stát se druhým největším centrem v republice na operativu slinivky břišní, což je extrémní zásluha pana profesora Gürlicha, kterého já osobně považuji za jednoho z největších expertů na operativu hepatopankreatobiliární oblasti. A nejenže tady máme možnost spolupracovat na vysoké úrovni, ale i samotná multioborová spolupráce nás posouvá například v terapeutických nebo operačních metodách. S panem profesorem Gürlichem jsme jako jedni z prvních v Evropě začali dělat hybridní metody pro časné nádory. To znamená, že operujeme současně endoskopicky i laparoskopicky. Ale také jsme byli jedni z prvních, kteří začali dělat intraoperační cholangioskopie tak, abychom poskytli co nejlepší přehled operatérovi, takzvaný mapping žlučovodů. Díky této metodě dokáže operatér přesně posoudit rozsah nádorového postižení a podle toho se pak rozhodne o typu resekce a rozsahu výkonu.
MULTIOBOROVÁ SPOLUPRÁCE NÁS VZÁJEMNĚ INSPIRUJE A MOTIVUJE K HLEDÁNÍ NOVÝCH METOD ČI POSTUPŮ
Věnujete se v rámci ÚGO také výzkumu?
Pochopitelně, multioborová spolupráce vede nejen k novým metodám, ale nabízí i obrovský prostor pro výzkum. Velká výhoda ÚGO je, že jsme schopni výsledky výzkumu rovnou vracet zpátky našim pacientům. To znamená, že pokud přijdeme na nějaké nové metody nebo postupy, můžeme je okamžitě uvést do klinické praxe. Ústav gastrointestinální onkologie totiž není jen otázka Bulovky, ale propojil tři pracoviště: Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy (LF UK), Fakultní nemocnici Bulovka (FNB) a Státní zdravotní ústav (SZÚ).
V čem konkrétně spočívá propojení těchto tří subjektů?
Ve spolupráci se SZÚ se nám podařilo vytvořit animální výzkumné centrum (AVEC), což je pracoviště, kde můžeme testovat nové techniky a metody na velkých zvířatech. Máme tam operační sály, ve kterých lze provádět experimenty a ověřovat různé nové postupy.
Důležitá je také spolupráce s LF UK, protože materiál, který získáváme při operacích nebo od pacientů se dál využívá pro výzkum. Třeba v našem případě konkrétně pro výzkum karcinomu slinivky břišní. Odebíráme buňky, ty se pěstují a my na nich zjišťujeme chemorezistenci s cílem dát do budoucnosti pacientovi přesně to, co je účinné. Personalizovat léčbu je podle mě klíčové, protože každý pacient je jiný a každá buňka v těle je trochu jiná. Nádorová buňka se tak u každého pacienta chová jinak. Kdybychom byli schopni do budoucna predikovat, co bude na konkrétní nádor účinné, mohli bychom pacientům dávat efektivnější dávky chemoterapeutik a celá léčba by byla významně efektivnější s daleko menšími nežádoucími účinky.
Jaké máte další vize a úmysly s rozvojem ÚGO do budoucna?
Další kroky budou zcela jistě souviset s personální politikou, protože je pochopitelně potřeba, aby se pracoviště rozrůstalo a aby tady byl kontinuální růst i v rámci všech souvisejících odborností. Aby se mladí lékaři posouvali směrem nahoru, aby dělali stále odbornější práci, abychom jim umožnili rychlejší kariérní růst.
Na druhé straně je samozřejmě také nutná technologická podpora celého projektu. Očekávám, že například s robotickou chirurgií se posuneme zase o kus dál. Už dnes nám robotická chirurgie umožňuje miniinvazivní přístupy. Na Bulovku s námi přišli odborníci jako například pan doktor Šnajdauf (MUDr. Martin Šnajdauf, Ph.D.), což je expert na robotickou chirurgii v oblasti jícnu. To je velmi speciální věc a není mnoho pracovišť, která by se touto problematikou zabývala.
Určitě chceme do budoucna rozvíjet mezioborovou spolupráci i ve smyslu nových metod a přístupů, kombinace laparoskopických a endoskopických metod. Máme například připravené nové operační techniky na jícnu a čekáme na pacienty, abychom mohli spustit i tuto novou část ÚGO. Rozhodně to bude inspirující nejen pro naše další kolegy v nemocnici, ale i obecně směrem ven.
SOUČÁSTÍ NAŠÍ MULTIOBOROVÉ SPOLUPRÁCE JE NEJEN DIAGNOSTIKA, OPERATIVA A TERAPIE, ALE I NÁSLEDNÁ NEBO PALIATIVNÍ ONKOLOGICKÁ PÉČE O PACIENTA
Je ve vaší práci zakomponována také rehabilitace a péče směřující k návratu pacienta do běžného života?
To už bych dnes vnímal jako automatickou součást léčby. Pro nás je velmi důležitá hlavně takzvaná prerehabilitace, která je naprosto zásadní pro to, aby pacient úspěšně zvládl operaci. V ÚGO pacienta po této stránce nejen vyšetříme, ale samozřejmě jsme schopni ho na operaci připravit. Prerehabilitací a nutriční péčí pacienta maximálně posílíme, aby náročný zákrok co nejlépe ustál.
Jaká péče následuje po provedeném zákroku?
U pacientů, kteří přišli včas a mohli jsme jim nabídnout primární operaci je následná péče jasná. Já bych ale spíš mluvil o pacientech, kteří dostanou chemoterapii a pak se znovu posuzuje, jestli půjdou na operaci. Nebo i o pacientech, kterým už můžeme nabídnout pouze paliativní onkologickou péči. Takové pacienty pak rovnou propojíme s paliativním týmem, který tady na Bulovce vzniká. Naší touhou je, aby pacient kromě našeho koordinátora zdravotní péče měl i průvodce samotnou chorobou. To jsou dvě rozdílné věci. Je potřeba, aby pacient měl i v případě paliativní péče nějakou svoji spojku, aby s ním někdo komunikoval a pomohl mu třeba i v tom odcházení. Jde o obrovskou pomoc, za kterou jsou pacienti i jejich blízcí strašně vděční. Mít svého průvodce chorobou je obrovsky důležité. Dokonce bych řekl, že mít se na koho obrátit je pro pacienta možná úplně nejzásadnější.
Díky tomu pacient v těžké zdravotní i životní situaci už nebude muset dokola telefonovat a zoufale shánět někoho, kdo by mu poradil, co má dělat…
Přesně, tohle všechno je v osobě zmiňovaného průvodce chorobou vyřešené. A může to fungovat i opačným směrem. V případě obtíží, které nespadají do péče paliativního týmu, například když má pacient obstrukční ikterus a je potřeba, abychom intervenovali – může tento průvodce kontaktovat koordinátora ÚGO a náš multidisciplinární tým dá zpětně podporu paliativnímu týmu. Je to vlastně takový reciproční systém. Ten pacient je nás všech, je náš.
Pacient je náš. To zní skoro jako hlavní myšlenka celého konceptu horizontální struktury a multidisciplinárního přístupu k pacientovi.
Dřív (a často je to tak vnímané dodnes) platilo, že „je to chirurgický pacient, ten je chirurgů, ten není náš, ať se o něj postarají chirurgové“. To už se naštěstí obrovsky změnilo a já tento posun vnímám jako veliké pozitivum multioborové spolupráce. Že ten pacient je nás všech, je náš. My všichni se o něj staráme, nabízíme mu společnou pomoc. Je to v podstatě jen mentální změna, ale podle mě ta úplně nejdůležitější. Všichni napneme síly, protože chceme, aby to s naším pacientem dopadlo co nejlépe. Ta motivace je najednou docela jiná. My jsme upřímně nešťastní, když se pacienta nepovede zachránit. Proto všechno sdílíme s ostatními kolegy, což je ve finále nejlepší i pro pacienta. A koneckonců i to mezioborové tření, které – jak všichni víme – je nekonečný příběh ve všech nemocnicích, vlastně tou multidisciplinární spoluprací odstraníme.
Kolik takových pacientů máte rámci ÚGO aktuálně v péči a kolik jich v průměru plánujete zvládnout?
Zatím fungujeme příliš krátce, abych mohl uvádět nějaká průměrná čísla. Každý projekt má svoje křivky, ať už růstu počtu pacientů nebo počtu výkonů. Přesná čísla sleduje hlavně naše koordinátorka péče, ale odhaduji, že v současnosti máme týdně zhruba 10–15 pacientů.
RAKOVINA SLINIVKY BŘIŠNÍ JE V SOUČASNOSTI CELOSPOLEČENSKÝ PROBLÉM. POMOCI MŮŽE SCREENING, ALE I ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL
Jak velký problém jsou karcinomy zažívacího traktu v současné společnosti? Zvyšuje se jejich počet?
Trendy se mění. Všichni určitě dobře víme, že Česká republika byla jednička v kolorektálním karcinomu čili v rakovině tlustého střeva a konečníku. Tady bych chtěl zmínit jméno profesora Friče (prof. MUDr. Přemysl Frič, DrSc.) a profesora Zavorala (prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D.), kteří byli otcové screeningu kolorektálního karcinomu. My už dnes s odstupem let vidíme, jak dramaticky tento správně nastavený screening změnil naše postavení v onkologické léčbě a obecně v onkologických onemocněních. Například u kolorektálního karcinomu jsme klesli z prvního místa nyní na čtrnáctém u mužů a na devatenáctém u žen, podle různých parametrů dokonce ještě níž. Už jasně vidíme efekt. Bohužel, jak už to někdy u nádorových onemocnění bývá, když poklesne jeden druh nádorů, naroste nějaký jiný.
Který typ nádorového onemocnění je tedy z vašeho pohledu nyní na vzestupu?
Dnešní doba, řekl bych, je dobou karcinomu slinivky břišní. Když jsem v gastroenterologii začínal, chodili jsme se na toto onemocnění dívat jako na vzácnost. A dnes jich mám pět týdně v ambulanci. Tak strašným způsobem tohle onemocnění narostlo, celosvětově jsme někde na prvním nebo druhém místě! Zase se dostáváme do velmi špatných čísel a můžeme jen spekulovat, proč tomu tak je. Nikdo z nás to neví přesně, s velkou pravděpodobností jde o multifaktoriální záležitost, všechno dohromady – prostředí, toxiny, životní styl, sedavý způsob života, obezita, kouření, alkohol, samozřejmě dědičnost, všechny tyhle věci nepochybně hrají roli.
Pomohl by i v tomto případě plošný screening?
Teď se hodně mluví o tom, že se screening karcinomu slinivky břišní bude dělat ve větší míře. V rámci screeningu by se u vysoce rizikových skupin prováděla endosonografie, což je excelentní metoda na diagnostiku karcinomu slinivky břišní. To je určitě věc, na kterou se teď Gastroenterologická společnost a vlastně celá společnost zaměřuje, protože karcinom slinivky břišní začíná být opravdu významný problém. Bohužel je to rakovina, která se výrazně častěji vyskytuje i v mladších ročnících, rozhodně už nejde o chorobu starých lidí. V současné době se v rámci ČR iniciuje studie Lipidica zpracovávající data z lipidomické analýzy pro screening nádoru slinivky břišní.
Dá se před nádorovými onemocněními zažívacího traktu nějak bránit?
Obrovskou roli pochopitelně hraje genetika. Do budoucna se zcela jistě budeme muset více zaměřit nejen na prevenci, ale i na identifikaci rizikových skupin v příštích generacích, tedy na genomiku, presymptomatickou diagnostiku ve smyslu určitých predispozic. To nám pak může pomoci přesněji zacílit prevenci. Když budete vědět, že v rodinné anamnéze máte nějaký nádor, rozhodně k péči o své tělo a jeho zdraví budete přistupovat zodpovědněji.
Co mohou sami čtenáři udělat pro to, aby se nestali vašimi pacienty?
Lidé rozhodně nic nezkazí zdravým přístupem k životu. A to nemyslím ve smyslu velkých zákazů a striktních omezení, ale spíš ve smyslu rozumného přístupu ke stravování, pohybu, nekouření – zkrátka ke všemu, co se dá shrnout do pojmu zdravý životní styl. To je určitě cesta, která může preventivně pomoci.
Vlastně mi to trochu připomíná příběh cukrovky 2. typu. Dnes je to velmi rozšířená choroba, která je z velké části dána právě životním stylem, sedavým zaměstnáním, přejídáním se, obezitou spojenou s metabolickým syndromem. A nevím, jestli se úplně dostatečně hovoří o tom, že se cukrovka 2. typu dá vyléčit, když budete zdravě jíst a začnete se hýbat…
Jinými slovy, když vezmeme zdraví do svých rukou.
V tom je podle mě budoucnost. Musíme naučit lidi, aby se na svém zdraví podíleli a aby to nebyla jen slepě přenesená zodpovědnost na lékaře. Aby se péče o zdraví spravedlivě rozložila. To vše může do budoucna pomoci měnit naši strategii i způsob, jakým budeme k pacientům přistupovat.
Doc. MUDr. Jan Hajer, Ph.D.
Nový primář Oddělení gastroenterologie FN Bulovka a vedoucí Ústavu gastrointestinální onkologie vystudoval 3. lékařkou fakultu UK Praze, promoval v roce 1995 a poté až do března 2024 pracoval jako lékař Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Jeho profesní zaměření je od počátku spojeno s terapeutickou endoskopií. Je mezinárodním expertem v terapeutické ERCP a intervenční endosonografii, byl zástupcem pro ČR v rámci evropské pracovní skupiny (ERCP focus group), je školitelem pro ERCP a EUS v mezinárodním školicím centru v Hamburku a školitelem ESGE pro terapeutickou endoskopii.
Ve spolupráci se SZÚ založil animální výzkumné pracoviště (AVEC). V oblasti výzkumu se zabývá především onkologickými onemocněními GIT se zaměřením na HPB onemocnění. V rámci multidisciplinárního přístupu rozvinul nové metody hybridní laparoskopicko-endoskopické mininvazivní chirurgie. S jeho příchodem byly ve FN Bulovka zavedeny nové metody: cholangioskopie + EHL (elektrohydralická lithotripse), endoskopická submukozní disekce, endosonograficky navigované výkony (drenáže, anastomozy), endoskopická celostěnová resekce – EFTR.
Následující článek
V zájmu ochrany vašeho zdraví i zdraví ostatních pacientů a návštěvníků nemocnice vám zejména při respiračních obtížích doporučujeme nosit respirátor. Respirátory si můžete zakoupit v lékárně FN Bulovka (budova 1).
Děkujeme za pochopení a ohleduplnost.