Jan Kvaček: Mých šest let s Bulovkou

22.01.2025

Ředitelem Bulovky byl jmenován před více než šesti lety, přesně 3. září 2018. Pod jeho vedením se nemocnici podařilo stabilizovat ekonomicky i personálně, získala zpět fakultní status, má celou řadu vysoce specializovaných a respektovaných pracovišť, roste v kvalitativních i kvantitativních ukazatelích, investuje do modernizace areálu, do špičkového vybavení a především do svých lidí. Podle Mgr. Jana Kvačka, ředitele Fakultní nemocnice Bulovka, však byly začátky velmi hektické…

Mgr. Jan Kvaček byl jmenován ředitelem Nemocnice Na Bulovce, dnes Fakultní nemocnice Bulovka, před více než šesti lety. 

Jaké to bylo, když jste před šesti lety dostal nabídku stát se ředitelem tak velké a v té době značně problémové nemocnice?
Já jsem vlastně nabídku nikdy nedostal. Zkrátka jsem se přihlásil do výběrového řízení, protože jsem měl obrovský zájem přesně tohle dělat. Lákala mě možnost zužitkovat zkušenosti a vědomosti o celém systému zdravotnictví, realizovat své nápady a zároveň vidět výsledky. V nemocnici je totiž úžasným způsobem vidět, když se věci daří. Samozřejmě jsem věděl, že to bude strašně těžké. Všichni mě od toho odrazovali a tvrdili, že jít zrovna na Bulovku je šílenství, že to nemá smysl ani řešení. Ale to mě právě přitahovalo, pro mě byla velká výzva dokázat, že když se aplikují správné principy řízení, věci se začnou měnit k lepšímu. A dělá mi obrovskou radost, že to zafungovalo.

Jak jste své předchozí profesní zkušenosti využil v nové roli ředitele?
Měl jsem zkušenosti jako náměstek Oborové zdravotní pojišťovny, konzultant KPMG, působil jsem také jako poradce ministra zdravotnictví, analytik a vedoucí oddělení správy zdravotních pojišťoven na ministerstvu zdravotnictví. Tato kombinace pro mě byla zcela zásadní, protože zaměstnanec nemocnice si moc neumí představit fungování, motivace a principy rozhodování na straně zdravotních pojišťoven a ministerstva. A stejně tak si lidé, kteří stráví většinu svého profesního života ve zdravotní pojišťovně, nedokáží představit, jak funguje poskytovatel zdravotní péče. Vše znají jen ze smluvních vztahů a z dat, ale jak to reálně chodí ve velké nemocnici, to vlastně nevědí. Takže obejít si zdravotnictví celé kolem dokola, osahat si všechny ty role, zažít si je, to pro mě bylo hodně cenné.
 

SKEPSE VERSUS NADĚJE

Co jste na úplném začátku vnímal jako zásadní cíle?
Byly to dvě naprosto dominantní věci. Zaprvé zde běžela obrovská trestněprávní kauza spojená s předchozím managementem a jeho působením, tudíž Bulovka byla v tomto ohledu v centru pozornosti. Zadruhé byla nemocnice v neskutečně špatné ekonomické situaci, prodělávala čtvrt miliardy korun ročně a nakumulovala si téměř miliardu závazků po lhůtě splatnosti. Pokud by naše nemocnice byla standardní podnik typu akciové společnosti, už by dávno šla do úpadku a do insolvence. Bulovku tenkrát chránilo jen to, že jde o státní přímo řízenou organizaci, u které krach není legálně možný. Nicméně nemocnice se hospodářsky hroutila. Od prvního dne, co jsem nastoupil, nás kontaktovali dodavatelé jeden po druhém s tím, že pokud nezaplatíme, přestanou nám dodávat léky, materiál, služby. Což by ve výsledku znamenalo konec celé nemocnice, skončila by řekněme organicky.

Jak jste se po všech těch korupčních kauzách vypořádal s otázkou transparentnosti? 
Netransparentnost byla velký problém. Když jsem nastoupil, dostal jsem záhy do ruky závěr kontrolní zprávy ministerstva zdravotnictví, které dělalo audit nemocnice. V souvislosti s tím ostatně došlo k odvolání předchozího managementu. Z auditu vyplývaly mnohé závěry, vesměs velmi negativní, týkající se právě netransparentnosti, způsobu hospodaření, zadávání veřejných zakázek a tak dále. To jsou oblasti, na které jsem se tehdy hodně soustředil a na které velmi dbáme dodnes. Pořád je před námi obrovské množství práce, ale už jsme ušli opravdu velký kus cesty. 

Můžete uvést konkrétní příklady?
Například naprosto transparentně používáme dynamické nákupní systémy. Snažíme se spojovat a vytvářet partnerství i s dalšími nemocnicemi a soutěžit třeba léčivé prostředky společně, abychom dosahovali lepších cen. Obrovské úsilí směřujeme do oblasti zdravotnického materiálu, která je mnohem složitější než oblast léků. Velkou pozornost věnujeme službám poskytovaným v nemocnici, které jsme buď přesoutěžili, nebo takzvaně insourcovali a začali je poskytovat sami. Místo vynakládání mnoha desítek milionů korun na úklid jsme se rozhodli zaměstnat vlastní personál a provozovat úklid sami. Stejně tak úspěšně jsme vzali do svých rukou celý stravovací úsek, což je gigantický provoz, který vaří tisíce jídel denně pro naše pacienty, zaměstnance i externí subjekty. Takových příkladů by se dalo jmenovat mnoho. 

Jak se v průběhu šesti let změnila atmosféra mezi zaměstnanci?
Po mém nástupu to bylo velmi špatné. Mezi lidmi panovalo přesvědčení, že Bulovka je nezvratně na sestupné trajektorii a už to bude jenom horší. Bylo neskutečně těžké prolomit nedůvěru zaměstnanců. Za posledních pětatřicet let se zde střídali ředitelé tak často, že když přišel někdo nový a řekl, že něco udělá, už tomu vlastně nikdo ani moc nevěřil. A jediný způsob, jak to prolomit, bylo prostě důsledně na věcech pracovat a dotahovat je do konce. Po těch šesti letech už je znát, jak moc se podařilo myšlení lidí v naší nemocnici změnit. Už vidí, že se Bulovce daří, že investujeme do modernizace areálu, do špičkového vybavení, ale hlavně do svých lidí. 

Nejspíš pro vás musela být i velká výzva přesvědčit personál, že po letech deziluze má Bulovka stále budoucnost. Jak náročné to bylo? 
Bylo to opravdu těžké. Personální otázka je totiž úzce spojená s tou ekonomickou. To znamená, že když jsme se snažili narovnat hospodaření nemocnice, potřebovali jsme k tomu zaměstnance. Tenkrát byly v nemocnici zavřené celé lůžkové stanice, kde se neposkytovala péče z důvodu nedostatku personálu. Tím logicky nemocnice přicházela o obrovské prostředky a zároveň špatně zajišťovala dostupnost péče pro občany žijící v její přirozené spádové oblasti. Zdravotnický personál byl tedy první úkol. 
Ale současně bylo potřeba přilákat schopné lidi do managementu a personálně zajistit pozice, které jsou nutné k efektivnímu řízení tak velké organizace. Zkrátka chyběli zde kompetentní lidé v mnoha oblastech, od právního oddělení přes controlling až po projektové manažery, tenkrát vlastně nebylo s kým nemocnici řídit. 
 

STABILIZACE A ROZVOJ

Přejděme k současnosti. V jaké ekonomické kondici nyní Bulovka je? 
Lze říct, že Bulovka už je ekonomicky stabilizovaná, protože je několik let po sobě v zisku. Nemocnici jsme dokázali dostat do stavu, kdy je schopna investovat opravdu významné prostředky a vytvářet tak prostředí pro další rozvoj. 
Navíc investujeme tempem, které bylo ještě před pár lety nepředstavitelné. Když jsem nastoupil, první investiční komise měla k dispozici 30 milionů korun na rok. A nyní už jsme rozdělovali na jeden rok přes 300 milionů. Daří se nám také získávat zajímavé dotační tituly, často i díky tomu, že jsme pro nemocnici získali nové statusy vysoce specializovaných center. Stabilizujeme její místo, které má mít v síti páteřních nemocnic a v celém systému českého zdravotnictví.

V rámci směny majetku města se státem Bulovka získala nemovitou infrastrukturu, do které dříve nemohla ze zákona investovat a vše „zdědila“ od města ve značně zanedbaném stavu…
Areál Bulovky je sám o sobě obrovská výzva, protože je velmi rozlehlý a starý. Hlavní část nemocnice byla postavena v roce 1928, ale do areálu byly přičleněny i budovy pocházející z konce 19. století, například „Vychovatelna“, kde dnes sídlí Klinika pneumologie. Poslední budova se zde otevřela někdy v roce 1993, což byla stavba projektovaná ještě za socialismu. Od té doby se na Bulovce nepostavilo vlastně vůbec nic. Zároveň většina budov patřila městu, ale my jsme státní nemocnice. 
Tento rozpor ve vlastnictví velmi komplikoval jakoukoliv modernizaci. Magistrát do areálu investovat nechtěl, protože provoz nemocnice nebyl jeho, a stát zase investovat nemohl, protože budovy nebyly v jeho majetku. Vlastnické vztahy mezi městem a státem se v roce 2024 konečně podařilo narovnat a tím odblokovat problémy s investicemi. Naprostá většina areálu už je v majetku státu a ve správě Fakultní nemocnice Bulovka. Pro nás je to ale tak trochu danajský dar, protože majetek je zatížený investičním dluhem výrazně přesahujícím 10 miliard korun. Tak obrovskou částku samozřejmě nejsme schopni v horizontu několika let zasanovat. 

Otevřely se Bulovce s převedením majetku nějaké nové možnosti?
Jistě. Poprvé v historii Bulovky jsme například dali dohromady ucelený projekt rozvoje, takzvaný generel. Dříve to nemělo smysl, protože dokud jsme nedisponovali nemovitostmi ani pozemky, neměli jsme šanci cokoliv zrealizovat. Dnes konečně můžeme o mnohých změnách a úpravách sami rozhodovat. A v souvislosti s tím můžeme žádat o dotace, což je naprosto klíčové. Další rozvoj tkví v kombinaci hledání vhodných dotačních titulů, abychom posílili přísun investičních peněz, a dalšího zlepšování ekonomické pozice nemocnice, abychom byli schopni co nejvíce investovat ze svého. 

Znamená to, že Bulovka se dočká výraznější rekonstrukce a modernizace?
V současnosti se prakticky ve všech budovách něco staví či renovuje a v blízké budoucnosti nás čekají opravdu velké akce. Chystáme se na celkovou rekonstrukci budov Ortopedické kliniky a Gynekologicko-porodnické kliniky, totéž se bude týkat staré budovy Ústavu radiační onkologie. Ale abychom čistě vlastními silami dali dohromady celý areál, to je opravdu za hranicemi reality. Na to bude potřeba získat další prostředky z různých dotačních titulů, od státu i z Evropské unie. 
Dobrou zprávou však je, že od letošního roku se státním nemocnicím otevřela možnost brát si úvěry, takže řešíme s ministerstvem i možnost úvěrového financování, pokud bychom na Bulovce chtěli zrealizovat nějakou větší stavební akci. 

Nově zrekonstruované prostory Ústavu radiační onkologie byly veřejnosti zpřístupněny na začátku letošního roku.

Když se ohlédnete za rokem 2024, jaké úspěchy vám udělaly největší radost?
Povedlo se toho spoustu. Za všechny úspěchy bych uvedl vznik dvou nových klinik – Interní kliniky FNB a 3. LF UK a velmi unikátní Kliniky anesteziologie, intenzivní a urgentní medicíny FNB a 3. LF UK. Tady chystáme krásný společný projekt personálního propojení se zdravotnickou záchrannou službou, kdy by záchranáři pomáhali nám na urgentním příjmu a my zase jim přímo v terénu. Nic podobného v Česku ještě neexistuje, tvoříme něco převratného a je vážně skvělé u toho být. 
Rád bych ještě zmínil jeden velký počin, kdy se z naší interny osamostatnil obor gastroenterologie. Nedávno jsme tady založili s docentem Hajerem a s profesorem Gürlichem, který přišel jako nový přednosta na Chirurgickou kliniku, zcela nový Ústav gastrointestinální onkologie. Tímto krokem jsme dostali naši nemocnici mezi úplnou špičku v České republice v této oblasti péče o pacienty. 

Co z vašich vizí se naplní v nejbližší budoucnosti?
Jako jeden příklad za všechny zmíním hybridní operační sál, který vzniká v budově číslo 3. Jde o zásadní zlom pro naši nemocnici, která tím získá zcela nový obor intervenční radiologie. V roce 2025 také bude na Bulovce otevřeno první robotické pracoviště, konkrétně z oblasti robotické chirurgie, což nám opět otevře úplně nové možnosti.
 

BUDOUCNOST JE V KOMPLEXNÍ PÉČI

Zaměřme se nyní na kvantitativní ukazatele. Můžete srovnat množství pacientů před šesti lety a nyní? 
V době, kdy jsem nastoupil do funkce, byla Bulovka schopná pečovat o mnohem méně pacientů než dnes. Navíc tam byl na první pohled patrný sestupný trend za mnoho posledních let. Tenkrát klesalo množství ošetřených ambulantních i hospitalizovaných pacientů. Tento negativní trend už jsme obrátili a daří se nám růst. Zaprvé se povedlo přilákat nový personál a otevřít některé zavřené kapacity. Zadruhé se mnohé provozy podařilo zefektivnit. Díky tomu v ambulantní i lůžkové péči ošetříme zhruba milion pacientů ročně. Bulovka roste také v počtu operací, jejichž roční množství přesahuje 16 tisíc.

Bulovka je známá tím, že má jednu z největších spádových oblastí a je extrémně vytížená zdravotnickou záchrannou službou. Jak se tento problém v současnosti daří zvládat? 
Prostě to zvládnout musíme. Nejen, že máme obrovskou spádovou oblast Prahy a Středočeského kraje, ale navíc jsme jediná velká a komplexní nemocnice směrem na sever Čech. Koneckonců v dnešní době poskytujeme třeba onkologickou péči pro pacienty z Karlovarského kraje nebo pneumologickou péči pro pacienty z Ústeckého kraje. Stručně řečeno, kdekoliv se v širší oblasti našeho spádu začne něco hroutit, záchranáři, ale i zdravotní pojišťovny, se automaticky obracejí na Bulovku, aby tuto péči zajistila. Pro nás to je někdy nelehká situace, ale děláme, co můžeme.

Jak moc je Bulovka vytížena zdravotnickou záchrannou službou? Můžete pro představu uvést konkrétní čísla?
Na Bulovku přijíždí téměř 30 tisíc záchranek ročně, to je největší číslo v celé České republice. A dalších asi 26 tisíc pacientů sem přijde v době ústavní pohotovostní služby po vlastní ose na pohotovost. O ty všechny se musíme postarat. Dominantně to zatěžuje samozřejmě internu, chirurgii, urgentní příjem, traumatologickou ambulanci na ortopedii a ještě neurologii, to jsou nejvíce zasažené obory. Proto se snažíme zejména na Interní a Chirurgické klinice navyšovat lůžkovou kapacitu a maximálně podporovat nábor personálu na tato pracoviště, abychom nápor pacientů od záchranky zvládali. 

Převládá na Bulovce akutní, nebo spíše specializovaná péče?
My plníme zároveň obě tyto role a musíme se s nimi plnohodnotně vypořádat. Bulovka funguje na jedné straně jako superspecializované centrum v mnoha oblastech, ale na druhé straně funguje jako velká spádová, řekněme metropolitní nemocnice. Důležitá je ale i bazální péče o nejbližší spádovou oblast, která například souvisí právě s těmi záchrankami, kdy se nemocnice musí v obrovském objemu postarat o pacienty s běžnými diagnózami. 

Jde tedy o velmi široký záběr zdravotní péče. Vidíte právě ve zmíněné komplexnosti budoucnost? 
Pro fakultní nemocnici velikosti Bulovky je skutečně nejlepší cesta poskytovat komplexní péči. To je například i důvod, proč provozujeme Slatinné lázně Toušeň a proč v nich budujeme následnou rehabilitační péči. Když máme na Bulovce velkou Ortopedickou kliniku, dává smysl, abychom se třeba o pacienta po totální endoprotéze postarali včetně pooperační rehabilitace a lázeňské péče, tedy od začátku až do konce celé léčby. Totéž se týká onkologických pacientů, i v této oblasti už je Bulovka komplexním centrem, kde zajišťujeme vše od prevence přes diagnostiku až po všechny typy léčby, radiologické, chirurgické, rehabilitační a podobně. 
Cílem je, abychom byli schopni zajistit každý segment péče podle diagnóz a zdravotních problémů. Ideálně aby pacient přišel na Bulovku jako na místo prvního kontaktu, kde se ho ujme příjemný a schopný koordinátor péče a provede ho celým diagnosticko-léčebným procesem. Pomůže mu ve všem potřebném, vysvětlí další kroky, objedná ho na vyšetření a bude pacientovou spojkou s lékaři z různých klinik a oddělení napříč celou nemocnicí. Tento systém koordinátorů jsme začali aplikovat v minulém roce u onkologických pacientů a postupně přidáváme další diagnózy. Propacientský multioborový přístup vnímám jako naprosto zásadní, v tom vidím budoucnost celého zdravotnictví.
 

LIDÉ JSOU KLÍČ

Dostáváme k personální otázce. Jak se Bulovce daří získávat nové zdravotníky při jejich nedostatku na trhu práce? 
Z mého pohledu je dnes Bulovka atraktivní zaměstnavatel, máme konkurenčně nastavené odměňování, zaměstnancům nabízíme jistotu a stabilitu. Dnes máme nemocnici personálně dobře zajištěnou, ačkoliv samozřejmě i tady jsou místa, kde je problém sehnat personál. Typicky se to týká zdravotních sester na některých odděleních, s čímž bojují všechny nemocnice. Ale i v této oblasti jsme se – ve srovnání s tím, kde jsme byli před šesti lety – obrovsky posunuli. Do náročnějších provozů směřujeme dodatečné peníze, abychom zaměstnance ocenili a kompenzovali jejich zátěž.

Daří se Bulovce získávat i špičkové lékaře, specialisty a kapacity ve svém oboru?
Na Bulovku přicházejí lékařské osobnosti s vysokou odborností. Dnes jsme schopni získávat lidi, kteří mají jasnou vizi a energii tu vizi plnit. Chtějí si za tím jít, baví je to – a my jim umíme nabídnout podporující prostředí. Dokážeme do nich investovat a pomoct jim jejich vize uvádět v život. To je podle mě pro nemocnici zcela zásadní, protože nakonec jakákoliv organizace je hlavně o lidech, kteří v ní pracují. I díky tomu se na Bulovce mnoha oborům začíná skutečně dařit. 

Jako fakultní nemocnice má Bulovka jistě prostor pro vědu a vzdělávání. Jak je přitažlivá pro studenty medicíny?
Myslím, že nejen pro studenty. Maximálně podporujeme rozvoj zaměstnanců a jejich vzdělávání. Historicky, když na Bulovce nebyly peníze a byla ve velkých ekonomických problémech, prakticky veškeré vzdělávání se proškrtávalo. Dnes tam, kde je aktivní přednosta, primář nebo i vrchní sestra dáváme velké prostředky do rozvoje našich lidí. Když přijdou se smysluplným programem pro zaměstnance a je o něj zájem, rádi je podpoříme. Do budoucna plánujeme tyto prostředky ještě navyšovat, vzdělávání má maximální prioritu. 

Zaměstnavatelé ve zdravotnictví se dnes předhánějí v nabídce nejrůznějších zaměstnaneckých benefitů. Co pro spokojenost svých lidí v tomto ohledu dělá Bulovka? 
Co se týká benefitů, už před několika lety jsme zavedli systém cafetérie, který je běžný v mnoha velkých korporacích a ve státních nemocnicích byl dřív nemyslitelný. Dnes je našim zaměstnancům k dispozici široká paleta benefitů od zájezdů přes sportovní aktivity až po slevy na nejrůznější nákupy a služby. Mezi oblíbené benefity patří i masáže, rehabilitace nebo péče v našich lázních. 
Pro některé pozice, které jsou kritické a potřebujeme je nutně obsadit, máme navíc například speciální program na podporu bydlení, které je v Praze velmi nákladné. Nedávno jsme se také účastnili projektu, který se týkal nedaleké výstavby komplexu nájemních bytů. Bulovka přes tento program dostala k dispozici byty v novostavbách za ceny, které jsou pod úrovní tržního nájemného. Zájem byl velký, nakonec se přihlásilo asi 40 našich zaměstnanců. 

Poměrně velký a ne zcela využitý potenciál představují zaměstnanci s malými dětmi. Máte pro ně na Bulovce školku nebo dětskou skupinu?
To je výborná a důležitá otázka. V příštím roce by měla být postavena vedle Interní kliniky nová budova, kde vznikne dětská skupina pro 60 dětí. Budou tam dvě třídy, samozřejmě primárně pro naše zaměstnance. Počítáme s tím, že „školka“ bude mít otevřeno od brzkých ranních hodin až do večera, aby provoz co nejvíc vyhovoval zdravotníkům s ohledem na jejich pracovní dobu. Uvažujeme, že by dětská skupina mohla fungovat i o některých víkendech. Zkrátka chceme provoz maximálně přizpůsobit tak, aby tato služba našim zaměstnancům opravdu pomáhala. 
 

VÝZVY PRO ČESKÉ ZDRAVOTNICTVÍ

Velké a v současnosti značně medializované téma je i digitalizace zdravotnictví. Jaká je v tomto ohledu situace na Bulovce?
Rozvoj Bulovky z hlediska digitalizace není vůbec jednoduchý, protože její provoz je zajišťován mnoha velmi starými systémy. Jejich modernizací trávíme poměrně dost času, stojí nás to velké úsilí a je to práce na mnoho let. Například nemocniční informační systém má Bulovka z první poloviny 90. let. O jeho výměně se mluvilo roky. Podařilo se získat poměrně velké dotační prostředky na jeho modernizaci, která právě probíhá na několika pracovištích. Je to veliký úkol, ale doufám, že celý systém brzy zmodernizujeme a posuneme tuto část nemocnice do jednadvacátého století.
Pracujeme i na modernizaci dalších systémů, například pro lékárnu nebo pro personální oblast systém elektronické docházky. Velké úsilí věnujeme kyberbezpečnosti. Modernizovali jsme a řešíme dál, co s ekonomickým systémem, na kterém stojí de facto celá nemocnice. Postupně zavádíme i nové elektronické systémy pro pacienty, například eHealth pro elektronické objednávání a zabezpečené nahlížení do zdravotních zpráv. 

Jaké jsou podle vás pro nadcházející roky největší výzvy a příležitosti pro české zdravotnictví? 
Těch výzev je strašně moc. Například v souvislosti s měnící se demografickou situací v České republice. Populace stárne a tím je pochopitelně nemocnější. Ale stárne i populace zdravotníků, sester a lékařů bude stále méně s tím, jak budou silné ročníky odcházet do penze. Proto bude myslím poměrně těžké udržet dostupnost kvalitní péče na úrovni, na jakou jsou Češi historicky zvyklí, a to zejména v regionech. 
Další velkou výzvu vidím v oblasti administrativního zatížení zdravotníků. Jestliže lékaři zabere až 50 procent času administrativa, tak jde o neskutečné plýtvání časem vysoce kvalifikovaného člověka, který by ten čas měl trávit u pacienta. Ruku v ruce s tím musíme zdravotníky co nejefektivněji vzdělávat, aby měli co nejvíc kompetencí. Díky tomu dokážeme obsloužit v menším poštu personálu větší počet pacientů. Samozřejmě je potřeba se bavit o celé síti poskytovatelů zdravotní péče v České republice. 

V pozici ředitele Bulovky působíte už šest let. Z čeho máte jako ředitel nemocnice i jako Jan Kvaček největší radost? 
Musím říct, že mě nejvíc těší, když jdu areálem a vidím, jak Bulovku vnímá náš personál. Potkávám zaměstnance, kteří jsou opravdu pozitivní, kteří mají radost z toho, jak se Bulovka posouvá dopředu. Jsem šťastný, že se podařilo změnit celkovou atmosféru, od beznaděje a zmaru jsme došli až k dnešnímu smysluplného směřování. Věci se realizují a dějí, jsme schopni poskytnout více kvalitnější péče našim pacientům, to je smysl existence nemocnice. Pro mě jako ekonoma je samozřejmě obrovská radost, že se podařilo zvrátit situaci, o které všichni říkali, že je naprosto beznadějná, že úpadek Bulovky je nevyhnutelný. A ono se nám to povedlo, Bulovka žije, je ekonomicky stabilizovaná a prosperuje. Z toho mám opravdu dobrý pocit.

Ústav radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka a 1. LF UK je největším pracovištěm svého druhu v Čechách. Pacientům jsou zde k dispozici čtyři lineární urychlovače, které umožňují provádění vysoce konformních technik radioterapie. Provoz nejnovějšího přístroje byl zahájen zhruba před rokem. Na fotografii zleva - vedoucí lékařka Radioterapeutického oddělení MUDr. Tereza Drbohlavová, primář MUDr. Miloslav Pála, Ph.D., MBA, přednostka prof. MUDr. Petra Tesařová, CSc. a ředitel nemocnice Mgr. Jan Kvaček.

Mgr. Jan Kvaček

Absolvoval Institut ekonomických studií a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, ve studiu se zaměřoval na ekonomii a demografii, školu dokončil v roce 2011. 

Už při vysoké škole začal pracovat na Ministerstvu zdravotnictví jako analytik a poradce. Současně působil i v ekonomické radě vlády NERV, nejprve v antikorupčním výboru, později ve zdravotním. Od roku 2012 byl členem dozorčí a později i správní rady Národního referenčního centra, správní rady zdravotní pojišťovny Škoda, Vojenské zdravotní pojišťovny a Revírní bratrské pokladny. Dva roky pracoval ve společnosti KPMG jako senior konzultant, poté působil v Oborové zdravotní pojišťovně, kde měl na starosti celkovou strategii. V září 2018 byl jmenován ředitelem Nemocnice Na Bulovce, dnes Fakultní nemocnice Bulovka. 

Následující článek

Nová Klinika rehabilitace spojuje medicínu a moderní technologie
4. 2. 2025

Fakultní nemocnice Bulovka zahájila 4. února 2025 provoz nové Kliniky rehabilitace, která vznikla ve spolupráci s Fakultou biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického (FBMI ČVUT).

Číst dále